Asijské zápisky – pryč z Phnom Penhu na Rabbit Island až k Bokor Hill Station

Posted By Hondza on July 3, 2009

9.4.2009 – z Phnom Penhu k moři…

Sedím u moře v městečku Kep, je zataženo a poprchává…že bude zatím nejhorší počasí z celé cesty právě u moře, to byl rozhodně nečekal. :-( Idylka se rozplývá…

Poslední ráno v Phnom Penhu, vstávám klasicky kolem šesté, čas akorát tak na sbalení se, snídani dole v kavárně a cestu na autobusové nádraží společnosti Phnom Penh Sorya. Není to sice nijak extrémně daleko, ale stejně tak není ani extrémně drahá (půl dolaru) motorka, takže proč se plahočit s báglem v ranním dusnu? Ze všech autobusů, které teď ráno odjíždějí je ten do kepu největší herka. Záhy za PP poznávám proč, silnice ve stylu „Barma“ a jízda tomu odpovídající, pomalá, kolíbavá a kodrcavá. Ke konci cesty silnice mizí a nastpuje bahno a polňačka. Většina lidí vystupuje na náměstí, já se nechávám vyvézt až nahoru k SeaSide GH, kde mám rezervaci (opět ta paranoia ohledně KNY). Nějaký nával místních rozhodně dneska nehrozí, Kep vypadá dost prázdně a ospale. Není se čemu divit, docela fouká a je hodně zataženo. I když u GH není žádná pláž, ani molo ale jen betonový břeh, ovšem moře je moře, takže dávám hnedle první koupačku. Kousek od hotelu je tzv. Crab Market, což je spíše než trh, několik na sebe přilepených restaurací s rybíma specialitama. Polévka za 2-3 dolary je docela hodně…Hlavní korzo je sice o něco živější, ale ani zde to není s plážema lepší a ještě k tomu začalo pršet. Místo pláže tu mají jakési altánky s houpacíma sítěma, ale ono se stejně nikdo nekoupe, takže je to jedno. Já si jednu koupel dám a hnedle se spustí další průtrž mračen. Ach jo, je to zde nějaké divné Dneska už to zde nějak vydržím a zítra přesun na Koh Tonsay (Rabbit Island), kde by to mělo být úplně o něčem jiném. Na hotelu mě nabízejí lístek na loďku za 7 dolarů. Torchu zrada je ale v tom, že tento lístek na pouze na jeden den, pokud budu chtít zůstat na ostrově, budu si muset zaplatit další odvoz nazpět na pevninu sám. Hold kvalitní systém na vydělání a odrbání turistů, ale tak to bohužel chodí.

Na večeři opět na krabí trh, de facto se stejně jinam jít nedá anebo dá, ale já o tom nevím. Ještě než přejdu těch 300m, tak se přežene další vodní smršť, opět kýble vody v bleskovém podání. Na krabím trhu je možná deset hospod a všechny mají prakticky stejné ceny, takže opět klasická asijská konkurence. Spíše jenom pocitově vybírám jednu z restaurací, kde si objednávám krevety v pepřové omáčce, velká porce za 5$. Asi nejlepší jídlo co jsem za ty dva měsíce v JV Asii měl možnost ochutnat. Jenom nechápu proč jsme si objednal vekou porci, krevety mě ke konci lezou snad i ušima. Mořský potvory na pepřové omáčce jsme si dával i jinde, ale nikde už to tak dobré nebylo.

[6,5 USD – večeře, 7 USD – loď,  2 USD – polívka na oběd, 2500 riel – koláčky, 2500 riel - voda]

10. – 11.4.2009 – Koh Tonsay

Lístek na loď na ostrov mám už ze včerejška, drahé ale patrně jiné možnosti nebylo. Motorkář mě budí v 8:40, honem honem, loď už odjíždí, nabádá mě chlapík. Žádná loď ještě neodjíždí, v mini přístavišti čekáme ještě dobrou hodinu, než se slezou všichni účastníci této vypečené tour. Tlustá Američanka přišla o hodinu pozděj než ostatní a ani se neomluvila,  což  mě to nepřekvapilo.

(more…)

Asijské zápisky – z Angkoru do Phnom Penhu

Posted By Hondza on July 2, 2009

5.4.2009 – Angkor, den druhý

Kolo – momentálně můj nejlepší kamarád po Kambodži. Teda občas. Každopádně je to dle mého nejlevnější a nejlepší způsob jak prozkoumat Ankor. Oproti Barmě jsou kola v o něco lepší kondici, nejedná se již o klasické „ukrajiny“, ale spíše jakési skládačky, patrně Made in China. Vše uzpůsobené velikosti místních, takže já mám kolena u řidítek. Takže žádné velké závody, spíše pěkně pomalé popojíždění, jak se na takové dětské kolo sluší a patří.
Poučen ze včerejška, kdy po mě chtěli za malou vodu jeden dolar (inflace čtyřista procent), dneska nakupuju dopředu, voda, koláče, bagety a můžu vyrazit. Pečivo je v Kambo výborný, ale proč je sakra tak drahý?
Chrám Angkor Wat jsem prozkoumal včera, dneska tento chrám míjím a pokračuji dále smětem Angkor Thom a slavný chrám Bayon. Nejúžasnější z úžasných, no nevím, osobně mě to zde nepřišlo jinak extra. Co je speciální jsou davy lidí, stánky, sloni apod. Raděj ujíždím dále, a to tak rychle, že někde ztrácím zámek na kolo. Hledám, hledám ale nenacházím, hold budu muset kolo po zbytek dne pořádně hlídat. I když kdo by takovou herku kradl. Nemám zámek, všude plno lidí a špatně se fotí (je zataženo a opar). Bicycle tour pokračuje po ‘velkém okruhu’, příjemné chrámy a nepříjemní lidé, ukazuje se jako velká výhoda mít kolo a možnost odjet prodavačům a dalším otrapům. V jednom kuse pištivé: „Heeeyyyyy Sííííííííííííír, coooooooolddddd waaaaater, pineaaaaaaaaaapppppllllleeee“. Tohle moje hlava nebere, v panice sedám na kolo a ujíždím pryč. Zdá se, že platí, čím dál od epicentra dění (Angkoru), tím míň lidí. A to je dobře. Ani potom nemusím tolik hlídat svoje kolo, sice pochybuju, že by jej někdo ukradl, ale na co mít zbytečný nepříjemnosti. Pět krát propocená košile, čtyřikrát sesmažen zaživa na přímém kambodžském Slunci, hladov, žízniv ale spokojen přijíždím navečer do cíle dnešního cyklo výletu, opět ke chrámům Angkor Thom. V plánu jsem měl ještě západ Slunce nad Angkorem, ovšem když jsem viděl ty davy lidí, tak jsme si to hnedle rozmyslel a pádil zpět na GH. Stejně bych nemohl nechat kolo bez dozoru a mačkat se někde s ostatníma, to mě nepřijde jako nějaký extra západ Slunce.
Ceny okolo Angkoru jsou povětšinou silně turistické, nadsazené co to jde, ale najdou se i výjimky. Viz krásná scénka z jedné vesnice již dále i od Velkého okruhu, kdy jsem si chtěl koupit 1,5l vodu. Přicházím ke stánku, beru si studenou z mrazicího boxu:“ Water, How much?“, následuje klasické peněžní gesto a můj úsměv. Prodavačka se také usmívá a přemýšlí o ceně. Úplně ji vidím do hlavy, kde to zuřivě šrotuje asi v tomhle pořadí: cizinec, voda, dolar, cena, odrbat, neodrbat, odrbat, kolik? dvojnásobek?stejná cena? to ne! dobře, zkusím 3000 riel, třeba se chytne. „Three thousand riel, sir“. Odpovídám: “Three thousand? Nooo, normal price is two thousand, you know it very well“. Slečna evidentně rozumí a je v rozpacích (co teď?): „OK, two thousand“. Klasická scéna, oni to zkusí a já se nedám.
Měsíc na cestě (nějak rychle to uteklo) si zaslouží malou oslavičku, místo večeře na trhu jdu dneska na restaurace, dávám curry v kokosáku s rýží a ovocný koktejl, vše za 4,5 dolaru. Kdybych jako obvykle nepropotil durch košili během jídla, chutnalo by mně to i víc.

[4,5 USD – večeře, 7000 riel – pečivo, 2000 riel – ananas, 2x200 riel – voda, 2000 – 2 x malá bageta, 3 USD – ubytko, 1 USD – kolo, 1 USD - pohledy ]

(more…)

Fotky kambodžské – Rabbit Island, Kampot, Kratie a Ratanakiri

Posted By Hondza on June 30, 2009

Kep & Rabbit Island (Koh Tonsay) – přímořské městečko Kep, kde se nic moc neděje a kam jezdí bohatí Khmérové z Phnom Penhu a sotva půl hodinylodí vzdálený “tropický ráj” Koh Tonsay nebo Rabbit Island, pár bambusových bungalovů, dvě hospody, písečná pláž, krásné moře…

(more…)

Asijské zápisky – z Barmy přes Bangkok k chrámům Angkor Wat

Posted By Hondza on June 27, 2009

1.4.2009 – z Barmy do Thajska a možná až do Kambodži

Budík zvoní v 5:45 ráno, Rangún zdá se být už docela probuzen, já o dost míň. Tak akorát si stíhám koupit něco k snídani, když přicházejí další dva výtečníci z druhého GH, společně bereme taxi za 5 dolarů a za půl hodiny jsme na letišti.
Check-in je v pohodě, času plno, tak sedáme na kafe a utrácíme poslední kyatu za kafe. Letištní espreso stojí dva dolary (draho, ale pořád, když to porovnám…), chybí mě asi 300 kyat, které mě Lorenzo z Itálie půjčuje, takže dík. Preso je fine, čas příjemně plyne, je čas se rozloučit s Barmou. Velmi rozporuplná země, plná paradoxů, sám teď nevím, jak budu na Barmu vzpomínat…asi v dobrém. Na rozdíl od většiny travellerů jsem ještě v Indii nebyl, takže nemám tolik s čím srovnávat a tudíž mám plno vjemů a zážitků poprvé.
Zpět po návratu domů musím hodnotit Barmu jednoznačně positivně, je to zvláště odlišný zpět se svojí vlastní poetikou a přístupem. Dobře, hodně věcí mě v průběhu štvalo, zvláště přístup některých lidí a vlády založený na dolarech, ovšem jinak je Barma tak krásně odlišný svět. Zaostalý, krásný, příjemný, usměvavý, zaprášený, totalitní, barevný…
Trochu jsem se obával o svůj nožík, který jsem zapomněl v příručním batůžku, ale zde to nikoho netrápilo. Jinak let zpět do BKK probíhal bez problémů, na letišti bez front, další razítko, vyzvednutí báglu a jsem v Thajsku. Dle kusých informací z Internetu by měl 2x denně jet z letiště přímý bus na kambodžské hranice do Aranya Prathet, bohužel oba jsou pryč (7:15 a 9:45). Slečna z letištních informací mně toho moc o nějaké další alternativě neřekla, poslala mě hlavní autobusák, ale tam se mě moc nechce, páč se chci rozhodně vyhnout městu a ušetřit tak mnoho hodin. Další možnost by měl být letištní bus terminál, kam jede shuttle bus zadarmiko. Bohužel, zde je to stejná písnička, autobusy jsou pryč, naštěstí je tu ještě jedna možnost, a to je do Sakeo, které by mělo být blízko hranici a odtud už nějakým lokálním busem do Aranya Prathet. Bez jakékoliv mapy jsem netušil, kam mě chlapík z informací posílá, ale nezbývá než mu věřit.
Dávám v bufetu jídlo, plivám oheň, ale aspoň je to dobrý, ne jako některé šlichty v Barmě.
Odjezd je v jednu (143 THB), takže moje optimistická varianta, že bych se ještě dneska dostal do Kambodži definitivně padá. Než dělat nějaké zběsilé příhraniční akce, raděj si v klidu najdu v Thajsku ubytko a do Kambodži pojedu zítra brzo ráno. (more…)

Cajovani v Izmiru a Aydinu

Posted By Hondza on June 16, 2009

Caj vzdy, vsude a porad. Se Sinanem v Istanbulu se vse drzelo jakztakz jeste v mezich slusneho cajoveho chovani, ovsem jen co jsem prejel nocnim busem dolu do Izmiru, zacaly cajove orgie…a to me rozhodne nevadi :-) .
Izmir je hodne moderni a hodne drahy a zahalenou zenu tu nepotkas, Efes beer za 5 tureckyr lir (3€) je pomerne dost a uz jsem tu jednou byl, takze asi tak…v Cesme jsem uz take jednou byl, pamatuju si, ze hodne foukalo, lidi byli divni, draho a nedalo se jeste koupat. Nyni se koupat dalo, ovsem draho je porad, foukalo pekelne a lidi jsou porad divni. Turecko centrum zbohatliku.
Aydin, kde prozmenu hostuji u Berka doma a maji to zde opravdu hodne pekny, je trochu jina kava nebo spise caj. Zadni turiste, velky vedro, prijemne ceny, zadni cumilove, proste pohoda. Konecne Turecko.
Neco kebabu, par caju, zakousnu to baklavou a zitra jedenacti-hodinova cesta busem zpet (Bursa, zda se byt pro tentokrat nerealna…) do Istanbulu, tradicni spanek na letisti a ranni deprese v Bratislave…