Hondzíkova cesta
where there's a will, there's a way
Lyžování na Stuhlecku
Posted By Hondza on February 14, 2010
Stuhleck
V podobné sestavě jako minulý rok na Hochkar jsem vyrazili i letos s CK Tušla na Stuhleck, přibyl akorát pan švagr, takže na mě na cestě z Tišnova do Brna nezbylo už místo v autě, tím pádem jsem musel přespat u kamaráda, jít s ním na pivo a málem jsem tak zaspal odjezd v 5:15. Minule se vyjíždělo ve 3:00 a jel všeho všudy jeden poloprázdný autobus, až to bylo trochu podezřelý. Tentokrát jelo autobusů asi šest, tedy na všechny na Stuhleck, ale i tak byl tento počet lehce do začátku varující. Pan švagr měl plácačku slivovice, já měl plácačku Bechera, kterou jsem dostal darem od svého bývalého chlebodárce (a s logem Coca Cola), z čehož měl určitě největší radost Jarda, páč mu půlka drahocenného bylinného obsahu skončila v batohu a ovoněla mu tak jinak poněkud fádní řízek. I s “čur pauzou” jsme byli na místě kolem půl deváté. Postarší vysloužilá průvodkyně v klidném tempu došla pro skipasy, nadiktovala nám své číslo na mobil, které jsem si nezapsal a mohli jsme vyrazit na svah. Dlouhá cesta lanovkou až na vrchol do výšky 1774 m.m.m, kde už je docela kosa.Sluníčko začíná vylézat, sněhu sice moc není, nicméně tvrdý podklad v kombinaci s předvčerejším prašánkem nemá ze začátku chybu. Zatím mírné fronty nás zatím nemají jak zaskočit, takže lyžujeme co to jde a jak to jde nejlíp asi do půl dvanácté, kdy ale řízkaři z naší skupiny dostávají “řízko-absťák”. Jedem tedy pro batohy a u Friedrichhutte začínají pravé řízkové orgie. Já řízek nemám, takže jdu pro pivka, které na několika stupňovém mrazu v kombinaci se zbytkem Becherovky a slivovice chutnají znamenitě. Padají demoralizující návrhy na ukončení lyžařského snažení a zakotvení zde na příjemném místě s krásným výhledem a pokračování ve veselici, což sportovně aktivní zbytek výpravy rezolutně odmítá! 
Sjíždíme k Mittelstation, i když to nebyl z nejlepších nápadů, protože tu máme krásnou frontičku, kde v příjemné tlačenici trávíme půlhodinku z již se krátícího odpoledne. Chyba! Zatímco jsme hodovali, tak se sjezdovky pekelně zaplnili a terén výrazně ztěžknul, respektive byl rozorán. Zbytek odpoledne trávíme buď ve frontě nebo předjížděním a kličkováním mezi sloním tempem táhnoucími se “lyžaři”. Takže jdeme ve tři raděj opět na řízek, testujeme párkrát místní kotvu, kde “překvapivě” moc lidí není a jedeme dolů k parkovišti. Místo aby nás šetřivá Tušla vyklopila na horním parkovišti, tak musíme sjet lanovkou dolů…takže opět další fronta:-(. Pivko Gambrinus od pana řidiče, chleba se salámem, nefungující video, spánek a před osmou jsme v Brně. Naprosto dle očekávání přesně v okamžiku, kdy mi jede vlak do Tišnova. Jsou věci, který mě nepřekvapí a věci, který mě překvapí jako naprostý nezájem o zavazadla ze strany řidiče nebo delegáta, kdy se vykládání zvrtlo v totální chaos, zmatek a skoro srážku s šalinou.
Finální stanovisko tedy bude, na Stuhlecku není špatně (asi nikde v Rakousku nebude špatně), ale přece jenom tomu něco (i ve srovnání s Hochkarem) chybí. Nejspíše smůlou byly davy lidí a přece jenom trochu míň sněhu, kdy hlavně odpoledne byl podklad už dost ledovatý a ne moc příjemný na lyžování. Sjezdovek by taky mohlo být víc a nějaká ta černá by taky neškodila. Příště asi zase na Hochkar nebo někam úplně jinam…
Turečtina
Posted By Hondza on January 28, 2010
Turecko
Na počátku byl jeden velký večírek už snad před šesti lety (možná více), kdy se zrodil nápad jet na výlet do Turecka. Následovalo období tureckého klidu, které ale nevydrželo dlouho, jenom do pobytu Erasmus na Uludag universitě. Vypil jsem hodně čaje, ale turecky se nenaučil. Chyba, nicméně Turecko mi definitivně přirostlo k srdci, tudíž další návštěvy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ať už jsem projížděl dále na východ nebo jenom zajel za kamarádama, vždy to byl fascinující čas s malou kaňkou – (ne)dorozumění. Těch pár slovíček, pozdravů a číslovek mě sice zachránilo před smrtí hladem, ale žádnou velkou konverzaci jsem s tím neurobil. Takže co s tím? Po letech dumání a hledání důvodů nebo nejrůznějších příčin, jsem se (možná) letos rozhodl a byl i částečně postrčen k činu převelikému, a to něco s tím udělat, resp. zkusit se naučit (aspoň základy) turecky.
Nicméně abych přešel od slov k činům, je třeba nejdřív najít zdroje, a to není tak úplně jednoduché. Ideální pkombinace : učebka + jazykovka se totiž v brněnském prostředí moc nekoná. Jak se dá vysledovat z této diskuze: http://turecko.orbion.cz/diskuse/turectina-1608/, tak nějaké nesmělé pokusy zde existují, kdy skromnou nabídku tvoří převážně převážně rodilí mluvčí, ale tím to končí. Praha je daleko a obíhat místní prodavače kebabů se mně moc nechce. Nezbývá než prohledat internetové zdroje a zkusit najít nějaké naskenované učebnice nebo vůbec možnosti, kde co sehnat za nějakou rozumnou cenu.
Už kdysi dávno jsem náhodou narazil na starší učebnice od Dr. Hristové, resp. na její oskenovanou kopii, která svého času koledovalo po Internetu. Kupodivu se tak stále děje, a to na adrese: http://www.hamady.eu/clanky/turectina/hristova-1999_-prakticka-turectina. Na první pohled, na více pohledů jsem zatím neměl odvahu, knížka působí hodně přísně, až skoro nepřístupně a nepochopitelně. Na témže serveru má Jan Hamaďák i naskenovaný slovníček: http://www.hamady.eu/clanky/turectina/cesko-turecky_turecko-cesky-slovnik. Rozhodně chválihodné a užitečné. Existuje ještě nedávno vydaný Turecko-český slovník za 590 Kč od nakladatelství Leda, ovšem myslím, že dokud nezačnu studovat turečtinu profesionálně nemá tento kup moc smysl.
S metodou pana Pimsleura jsem měl již tu čest u arabštiny před několika lety, osobně jsem u toho trochu usínal, i když své ovoce to částečně neslo. Celkem deset lekcí v MP3 je ke stažení zde.
Jako zatím nejlepší a nejužitečnější se mně jeví knížka Teach Yourself Beginner’s Turkish, jenž je spolu s CD k dostání např na Amazonu za 16£ nebo za pár minut rychlého připojení zde.
Mno a teď už nezbývá nic jiného než si popřát iyi şanslar nebo hodně štěstí a doufat, že dorazím úspěšně ne-li do poslední lekce, tak alespoň do přeposlední a budu mít co nejdřív možnost si vše procvičit v reálu někde v Turecku. Jako ideální by se mi jevil východ Turecka, ale tam se zase mluví spíše kurdsky než spisovně turecky, a to by moji již určitě brilantní turečtinu akorát rozhodilo 
.
Edvard Munch ve Vídni
Posted By Hondza on January 3, 2010
Jednodenní výlet do Vídně především do Leopold Musea na výstavu věnovanou především malířům jako Edvard Munch, James Ensor, Alfred Kubin atd.
-
-
JV Asie 2009
