Izrael a Palestina

Izrael a Palestina – Haifa a Nazareth

6. 6. 2014 – Haifa, Nazareth, Jeruzalém

Večer při psaní pohlednic jsem ještě dumal nad dnešním dnem a vydumal jsem následující plán. Jen co provedu check out v hostelu, tak skočím na poštu poslat pohledy a potom ihned na autobus do Nazarethu, kde hodlám pobýt tak dvě až tři hodiny, spíše míň jak víc, abych si stihl vzít věci z hostelu a dojet na autobusák, u kterého by měla být pláž, kde se hodlám chvilku vykoupat, tak akorát abych stihl poslední před-šábesový bus nazpět do Jeruzaléma. Vypadá to na kvalitní plán.

Budíček! Na dormitory nás chrní asi sedm a jsem nestarší. Klasika. Kafe, chleba, jogurt na snídaní, následuje rychlé balení věci, odhlášení z hostelu a zanechání bagáže na hostelu. Batůžek je překvapivě lehký, když nemusím vláčet foťák. Jdu najít poštu, která se rafinovaně skrývá v zástavbě běžných domů a ničím moc nepřipomíná hlavní poštu v Haifě. Za známku platím o něco víc, než jsem platil v Betlehemu, což mi vsugerovává myšlenku, že jsem možná koupil špatné známky a pohledy nedojdou. (Taky skutečně nedošly…) Autobus do Nazarethu není naštěstí obsluhován společností Egged, takže nemusím nikam daleko, protože zastávka je hned u nádraží. Jak se dalo čekat, tak bus mi ujel doslova před nosem a do mého plánu se začínají vkrádat první pochyby. V nejhorším nějak zaimprovizuji, hlavně abych nezůstal na šábes někde zbytečně trčet.  Rentabilita provozu linky je mi trochu záhadou, poněvadž jedu v autobuse úplně sám. Fajn, že bus zastaví vždy v centru, nemusím tím pádem moc bloudit a mám vše po ruce, což je případ i Nazarethu. První, co mě zaujalo, byla velká Bazilika zvěstování (http://cs.wikipedia.org/wiki/Nazaret), kde jsem se ale moc nezastavoval a spíše se vnořil do starého města. Opět úzké uličky, opět zavřené obchody (dneska je pátek, muslimů svátek) a opět courání se uličkami. Pohoda, pravda je to trochu do kopce, ale jinak je tu příjemně. Kafe! Voní tu kafe a prodává se tu kafe! Jemně namleté s kardamomem. Achhhhh….to prostě musím koupit. Ještě chci koupit malé udělátko na falafel, ale potom si sám sobě položím otázku, kolikrát asi budu doma dělat falafel a udělátko nekupuji. Před bazilikou mají stánek agitující muslimové a nabízejí mi příručku o islámu, což mi přijde docela vtipný. Nazareth jsem zažil, i když docela krátce a je čas pokročit v mém denním plánu a vydat se nazpět do Haify. O moc víc nás nejede ani při cestě nazpět. V Haifě stíhám obligátní falafel, rychlý kafe na hostelu a honem na metrobus na autobusák. Cena je stejná jako vlak, metrobus je možná pomalejší, ale zase jede každých pár minut na rozdíl od vlaku. Ve finále je to stejně jedno, protože zatím vše vychází dobře, tak akorát, abych měl hodinu nebo dvě na pláži a stihl bus někdy po 16h nazpět do Jeruzaléma. Na autobusáku radši ještě kontroluji, zda skutečně bus jede a vyrážím na pláž. Zatímco na autobusáku už bylo lidí minimum, tak na pláži je plno. Vlny hodně slušný, slunce pálí, už abych byl ve vodě! Teď ještě kam dát batoh a další věci. Jiná možnost než vše nechat volně na pláži a doufat, že mi s tím nikdo neuteče, není. Kdo by taky chtěl pár peněz, nefunkční foťák a špinavý hadry? Vlny jsou tak obrovský, že se koupat vůbec nedá, spíše je problém se vůbec udržet se na nohou, ale i tak to stojí za to. I koupání zde má svůj řád a hlavně vymezený prostor, který permanentně koriguje plavčík megafonem. Není to zde špatný, ale už je čas pomalu se sbalit, odsolit se a vydat se na bus. Mám časovou rezervu na poslední spoj, nicméně přicházím akorát, když jede předposlední. Slečna ve frontě mi sice říká, že do Jeruzaléma tímto jet nemám, protože jede dlouho a pořád zastavuje, ale jelikož tradičně vše vím nejlíp, tak její rady nedbám a nastupuji. A jako obvykle jsem měl něžnější pohlaví poslechnout. Jedeme snad dvojnásobek času, což by nebylo tak hrozný, kdyby se mi naprosto neskutečně nechtělo na záchod. Málokdy jsem sledoval hodinky a naši polohu na mobilu s takovým napětím, jako v autobuse do Jeruzaléma. Už to bylo skoro na modlení a hledání prázdné pet lahve. Doslova! Jak už to bývá nejen v pohádce, ale i v cestopise, tak nakonec ve vše se v dobré obrátilo, a i když po výstupu v Jeruzalémě mě na liduprázdné ulici zachvátila až panická hrůza, tak nakonec mě nejbližší dvorek zachránil. Na starém dobrém hostelu u Matana nikdo, dům otevřen, pohoda. Dávám sprchu a čekám, kdo přijde. Za chvíli se objevili staří známí z Hongkongu a Singapuru…

Denní výdaje: 7,8 NIS poslání dvou pohledů, 2 x 19 NIS bus Nazareth, 2 x 10 NIS kafe v Nazarethu, 8 NIS falafel,6,8 NIS metrobus Haifa, 44 NIS bus Jeruzalem

Categories: Izrael a Palestina

Tags: , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>