Prizren

Balkán 2018

Balkánský průlet – Priština, Gračanica a Prizren

31/3 – Priština, Gračanica a Prizren

Dobré ráno, Prištino. Copak bude dneska na snídani? Kuchyně je self-servis, ovšem ráno přijde paní a nachystá simit a nějakou marmeládu. Plán dnešního dne je takový, že prozkoumám Prištinu, což asi nezabere moc času, potom přejedu do srbské enklávy Gračanica, kde uvidím pravoslavný monastýr a potoulám se po okolí, abych se nakonec vrátil do Prištiny a chytl bus do Prizrenu. Už ze včerejšího výkladu na hostelu jsem pochopil, že v Prištině toho zajímavého moc k vidění nebude a bude to spíše o atmosféře a pozorování života. Nejdříve vyrážím na průzkum k nedalekým mešitám a taky potřebuju ranní kafe. První kavárna, venkovní zahrádka a macchiato se sladkým koláčem. Tak tady se mně bude líbit, protože to kafe bylo prostě skvělý. Jinak si zde ale připadám jako v Turecko, podobný styl budov, turecké potraviny, turecké firmy a mešity na klasický osmanský způsob. A místo soch Ataturka míjím kosovské národní hrdiny a bojovníky z nedávné války. „Běž se podívat na Newborn monument“, zdůrazňoval mně včera borec na hostelu. Dobrá tedy, asi to bude největší památka. Nápis „newborn“  slouží památka vyhlášení nezávislosti. Mnohem zajímavější je ale sportovní hala hnedka za nápisem. Balkánská brutalistní architektura v plné kráse okořeněná tím, že půlka haly během války vyhořela a nyní jde parkoviště. Vedle kluci normálně hrají basket. Strašidelná budova. Kousek od Newborn nápisu je asi největší highlight Prištiny, a to místní knihovna. Budova vypadá jako by byla složená z jednotlivých kostek, a nakonec obalená drátěnkou. Tak divná a strašně zajímavá zároveň. Zvědavost mně nedá, tak se jdu podívat dovnitř, kde se zrovna připojuji k exkurzi dětí a můžu se tak podívat i do dalších sálů knihovny. O kosovských národních hrdinech si v albánštině moc nepočtu, ale jinak moc zajímavé. Kontrastem vedle knihovny je nedostavěný pravoslavný klášter, které mu holt poválečná doba asi úplně nepřeje. Přes prodejnu suvenýrů a další kafe – macchiatu za euro se prostě odolat nedá –  psaní pohledů a návštěvu pošty se vracím nazpět na hostel. Beru batoh a klusám na autobusák, odkud mám namířeno do Gračanicy. Na autobusáku panuje velmi vtipný systém. Peróny jsou oplocené a jediná možnost, jak se dostat k busu je koupit si vstupenku na perón. K tomu účelu je speciální okýnko, kde si tuším za deset centů koupí člověk lístek, který o pár metrů vedle zkontrolují a teprve potom můžu nastoupit do busu, přičemž lístek si koupím až přímo v autobuse. Skvělý způsob, jak zaměstnat dva lidí na plný úvazek. Jeden autobus mně zrovna ujel, ale to nevadí, za chvilku jede další. Mám tak aspoň čas si dát něco k jídlu, protože ty smažený kofty nebo pleskavice vypadají a voní skvěle. Není to úplně nejlevnější (3€), ale chutná výborně. S plným žaludkem se těším do Gračanicy. Monastýr není velký, zvenku působí poněkud fádně, ovšem vnitřek je naprosto úžasně vyzdobený. Fotit bylo bohužel zakázáno. Překvapujeme mně, kolik lidí se sem chodí modlit. Chvilku fotím a čekám na lepší světlo a potom se jdu podívat po okolí, zda by se nedalo jít někam na výlet do přírody. Nedalo. Bahna všude plno, tohle by nedopadlo dobře. Tak aspoň chvilku courám kolem vesnice a beru zase bus nazpět do Prištiny. Bohužel jsem dal na radu místního děduly a místo na autobusák jedu nazpět do centra, takže nezbývá, než si dá cestu na autobusák ještě jednou. Aspoň můžu ještě zamávat Billu Clintonovi, protože pokračuji dále dolů do Prizrenu k albánským hranicím. Kosovo je malé, takže za chvilku jsme na místě. Hostel mám opět přes booking.com zamluvený, takže jdu na jistotu do centra a ihned se ubytovávám v poloprázdném hostelu. Majitel Agron mně dává výklad o historii města a popisuje, kam se všude dá jít na výlet. Například v zimě mají v nabídce výlety na sněžnicích do nedalekých hor. Já dám přednost průzkumu starého města a výletu kolem pevnosti. To ale až zítra, dneska už bude na programu jenom jídlo, nějaký ten turecký čaj a spánek. Jestli mně Priština připadala turecká, tak Prišten je naprosté Turecko. Na večeři si dávám výborné pide, k tomu ayran a jediné neturecká věc je pivko. Po jídle ještě vedle do čajovny na dva turecké čajíky a spát. Vedle mešity jsou moc pěkné obchody se suvenýry, mají zde staré mlýnky na kafe. Stojí sice docela dost, ale zítra sem myslím zajdu.

Prizren - Kosovo

Categories: Balkán 2018

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>